ČASTOLOVICKÝ ZÁVOD
Tak se prý jedeme vyvětrat a to rovnou na závody do Častolovic. Poslušnost podle ZOP a ZPU s přidanými cviky. No co, cvičák jako cvičák. Jede nás pět psů a čtyři páníci z Jablonského cvičáku.My jedeme oba a prý budu závodit i já,ať si zase jednou provětrám závity. Teda,vždyť si je větrám pořád.Co to dá práce vymyslet tolik ptákovin. Vyjeli jsme dřív, protože to v Častolovicích vůbec neznáme,bude potřeba si ten cvičák trochu očuchat. A ejhle, v Žamberku je objížďka. Nějak nám nedošlo, že se dá projet kolem řeky. A tak cesta přes Rokytnici nám trvala o půl hodiny dýl.Na cvičáku čekali už jen na krále, to jako na nás. Přijeli jsme fakt poslední. Stačili jsme se zaregistrovat a byl nástup.Žádné seznamování s prostředím se nekonalo. Vlastně, jak se to vezme. Zapíchli jsme se Sidem nos do trávy a četli a četli. A přečetli, že tam je fenka, která má hárání na krajíčku. Radka něco tušila a panička bílé kníračky jí to potvrdila. Naštěstí nešla v mojí skupině. Já, Merlin, Filip a Lump jsme závodili v ZOP a jen Sid ve vyšší ZPU. Musím se přiznat, že jsem cvičil opět po svém, mám přece svůj rozum,nejsem stroj. Ale splnil jsem všechny disciplíny. A taky jsem předvedl, jaký jsem borec, na místě kde ostatní psi jen čůrali, jsem já hodil bobek. Toho dne už čtvrtý. Radce jsem udělal ale radost, čím? No přece tím, že jsem nešel hledat Pepu, který s námi taky byl. Nejlíp z naší skupiny dopadl Lump, který svého pána v jejich úplně prvním závodě dovedl až na šesté místo ze 17. J8 jsem byl 13., Merlin s Evou 14. a Filip s Hankou 15. Sice jsme obsadili téměř konec startovního pole, ale ostudu jsme určitě neudělali. A pak jsme čekali až půjde závodit Sid. Měl číslo 10 a neuhádnete, s kým šel do závodu. S bílou kníračkou. Na Radku šly mdloby. Už viděla, jak Sid běhá po cvičáku za bílou krasavicí. A to šla na odložení první. Jenže Sid je machr. Šlapal jak hodinky a sám nezkazil skoro nic. I přivolání díky pročůranému místu na trávníku bylo parádní. Teda to první. Bylo ještě druhé na konci závodu. A stejně jako já, na stejném místě hodil bobana, taky počtvrté. Příště prý před akcí nedostaneme večeři. Ach jo. Radka pokazila aport, ne že by ho špatně nesla, ale málo ho odhodila a u štěkání prý držela zbytečně dlouho ruku vzhůru. Ale to bych se i přel. Sid štěká okamžitě. Ale tyhle ztracené body jsou její. Paní rozhodčí si jen povzdechla - ach ti psovodi. A přišlo odložení. Z toho měla Radka pořádného lufta. Sid musel ležet na místě kousek od toho, kde ležela bílá krasavice. A Radka si s ním navíc hrála na skovku. Třicet kroků od něho se mu schovala za zástěnu a nevylezla po celou dobu cvičení té bílé kníračky. To jsou lidi!A představte si, ten náš kluk to dal. To já bych asi nevydržel. Musel bych to voňavé místečko pěkně pročuchat a možná bych se vydal i na plac za princeznou. Sid skončil na šestém místě ze 16. závodníků. Radost byla veliká. Musím ale požalovat na jednoho nevychovaného maliňáka. Normálně nám ťafnul paničku zubama do ruky, když se šla podívat na výsledky. Copak to se dělá, myslet si o kdekom, že je k sežrání? No, pravda, pro nás panička k sežrání je, ale nepučujeme. A ještě musím napsat, že Sid moc, moc líbil paní rozhodčí. Prý to je krasavec. Ale to já taky, vždyť to byla právě ona od které jsem na výstavě dostal CAC. Tak Častolovičtí, díky vám za krásný den u vás na cvičáku. Bylo to moc príma. Budeme se těšit napříští rok. Ahoj Dyk a Sid
