Jdi na obsah Jdi na menu
 


FLÍČEK

Je to opravdu dávno na psí život, kdy jsem se před devatenácti lety narodil mámě drsnosrsté jezevčici. Bráškové jako jezevčíci vypadali a tak o ně byl zájem a brzy měli nové páníčky. Mě nikdo nechtěl, i když si myslím, že jsem byl krasavec, asi po tátovi. Černý s bílým límečkem, ponožkami a hvězdičkou na hlavě, prostě Flíček. Ale znáte lidi, prý jsem jako morče a tak jsem zůstal doma. Bylo mně moc dobře na velikánské zahradě s lidskými i zvířecími kamarády. Jak šly roky, pomalu mě začali opouštět. Nejdřív zvířátka, potom děda a nakonec onemocněla i babička. Vždycky jsem byl moc chytrý pes a jak to měla babička už trochu popletené, zapomněla, že mluvit a počítat jsem se tedy nenaučil. Dostal jsem na krk tašku s celým důchodem v peněžence a měl jsem jít do obchodu nakoupit. Domů jsem nepřinesl ani nákup ani peníze. Fuj !!! ti ,, lidi ,, dnes okradou i psa. S babičkou to bylo čím dál horší a já se o ni staral dokud neumřela. Tehdy jsem měl třináct let. A tak jsem se stěhoval k našim mladým. Trochu s obavami na obou stranách. To víte, na hygienu jsem tenkrát moc nedbal.                                                                                                                 Radka mně dala pelíšek do kotelny. Pěkný, ale byl jsem tam sám, já tak společenský pes. Rozcupoval jsem ho na maličké kousky. Nikdo se nezlobil a já se přestěhoval do bytu. Bylo tam jak na zámku a podle toho jsem se začal chovat. Žádné bobky, žádné značkování vím přece co se sluší. Bírdýnka Ája a kocour Matyáš moc nadšení nebyli, ale brzy je to přešlo. A mně nastaly zlaté časy. Dlouhé procházky do míst kde jsem nikdy nebyl. Vzali mě na pouť, zkusil jsem si agility, to vám byla krása a je mě Radka chválila. Jednou jsem byl i na výstavě voříšků, vykoupaný, načesaný, moc jsem se líbil. Umět pár veselých kousků snad jsem i vyhrál. Ale diplom ten jo ten jsem dostal a taky něco na zub.                                                                                                                    Teď jsem u našich už šestý rok, hůř slyším i vidím, nožky občas vypovídají službu, ale mám pořád kolem sebe kamarády. Ája už bude mít čtrnáct roků, číňánek Rony je mlaďoch a kočky se se mnou taky pobaví. Nevím, jak dlouho se budu na své lidi ještě smát a věře to já umím i když mě bolí celé tělo, ale jsem s nimi moc rád a oni jsou šťastní, že mě mohli mít. Doufám, že spolu příští rok oslavíme moji Dvacítku. Všechny psí veterány zdraví Flíček                                                    8. dubna 2005 odešel Flíček do psího ráje za Duhový most. V květnu by měl devatenáct let.                To je moje vzpomínka na úžasného psíka, který nikdy nepoznal slovo socializace a i v pozdím věku byl ochotný s velkou radostí absolvovat jakékoliv akce. A všude se choval naprosto přirozeně. Úžasná povaha, úžasný, nádherný psík. Flíčku děkuji Ti. Radka

 

Náhledy fotografií ze složky Flíček

 

 

Portrét



Poslední fotografie




Archiv

Kalendář
<< prosinec / 2017 >>