Jdi na obsah Jdi na menu
 


HEROLTICE 10. - 17.7.2010

5. 8. 2010

Je to děs, když člověk-vlastně pes-ještě neumí psát a musí se spoléhat na dvounožce.Radka s babičkou Máňou hlídaly malou Karličku a tak jsem čtrnáct dní nemohl nadiktovat ani písmenko. Konečně se dotoho můžeme opřít. Je sobota a já no vlastně náš Zbyněk nás odváží do tábora v Herolticích.Předpověď hlásá tropy a tak Radka koupila takové bílé sladké kuličky (homeopatika) proti přehřátí a každé ráno je budeme baštit. V Herolticích už jsem jako doma,hned se hrnu do jídelny,občas totiž od paní kuchařky dostanu nějakou dobrotu.Nikdo z minula tady není, ale určitě si kamarády mezi 30ti pejsky najdu. Chatka č.27 je už po páté hodině ve stínu,což oceňujeme už teď.Večer nás rozdělili do skupin na výcvik,já prý budu nacvičovat nějakou ZOPku,je mně to fakt zapotřebí?? Ale máme moc šikovnou trenérku Aničku. V neděli jsme jí ukázali,co všechno už umíme a musím skromě dodat, že mě móóóc chválila.Nos jsem měl až u nebe.To netrvalo dlouho,protože nějaká pitomá vosa nacpala žihadlo do mojí packy.Aúúú.Tak jsme chladili ve Svratce dokud to nepřestalo bolet.Nemohl jsem si dovolit kulhání,nutně jsem musel prohánět výmara Tobyho,který se mně nelíbil od samého začátku a pak jsem si stejně ,,oblíbil,,i bordera Rokyho. Po obědě si hráli i naši páníci,byl pro ně vždycky vymyšlený nějaký program:malování různými částmi těla,jako patama nebo nosem,soutěž MYSS, člobrdo-turnaj a jiné veselosti. V pondělí jsem byl zase chválený,holt když chci,tak udělám všechno. Dokonce jsem Aničce štěkal na povel,protože mě Radka pomlouvala,že to neumím.Umím,ale nechci a tím Radku krásně dovedu vytočit. Po cvičení jsme prchali ochladit se do řeky. Já tomu plavání moc nedám,Radka do vody taky nevleze,ale byl tam stín a nakonec jsem i do té vody vlezl. A světe zboř se,hrne se tam i Radka. V kalhotách a tričku. A pěkně po pás,tak jsem šel omrknout co tam dělá a najednou plavu a plavu moc hezky a Radka jásá a jásá,že mně to krásně plave.A radují se se všichni kolem. Tomu se říká bezva parta. Ovšem tímhle plaveckým úspěchem jsme se připravili o spojení se světem.V kapse Radčiných kalhot,se topil telefon,ten trouba ani nepípl,aby na sebe upozornil.Když o nic nejde,tak zvoní jak zběsilý a teď je zticha.Naštěstí SIMka fungovala a Lucinka od Dempsiho nám půjčila telefon,aby jsme o sobě mohli dát vědět domů. Odpoledne jsme trénovali přecházení po různých površích,sedání na staré drátěnky z postele a zase jsme byli moc šikovní. V úterý odjeli retrívři a ostatní vodomilové trénovat záchranařinu na vodě a my jsme měli agiliťácké dopoledne.A to já mám moc rád.Hlavně tunel moc rád,ale zvládnu všechno a tak byla zase pochvala. A vůbec jsem byl dost oblíbený mezi dvounožci,každou chvíli jsem slyšel,jak šikovný a krásný pes jsem.To Radce nikdo neřekl.                                                 Každý den jsme teď chodili plavat, prý ať si to zafixuju. Trochu jsem Radce potrhal její ,,plavky,,a udělal pár šrámů a modřin na nohách,jak jsem snažil,aby taky plavala.Marně. odpoledne jsme šli na procházku kolem Svratky,Radka fotila a když mě usadila na velký kámen,že jako budu zasněně zírat do dálky,došli baterky ve foťáku. Druhý den ráno jsme šli kolem stejného kamene a tak jsem si naň vyskočil,že jako budeme fotit.Radka zírala,jak si to pamatuju,Ona mě pořád nedoceňuje.                                                                                                    Ve středu jsme trénovali komplet celou ZOPku a přijela nová kamarádka úžasná fletí slečna s úžasným jménem Ferda-Ferdinanda-Ferdička a já se v tu ránu zamiloval.Už jsem nepotřeboval ve vodě Radku,když plavala Ferda plaval jsem i já. Jen panička měla trochu obavy, co to se mnou udělá na zkouškách,protože já měl oči jen pro Ferdu. Ve středu jsem si taky začal hrát na policajta. Heslo pomáhat a chránit to je ono. Najednou jsem musel rozhánět všechny byť i malé náznaky bitek, chránit malé před velkými dotěry a pak už jsem rozháněl i pejsky, kteří si jen hráli. Pavel pak Radce řekl,že to je z únavy.                                                           Ve čtvrtek jsme měli generálku na ZOPku a Anička nás všechny obodovala.Dostal jsem 94 bodů ze sta.Moc pěkné a pochvala  hřála nás oba. A do toho pořád šílené vedro.                         V pátek jsme měli nařízené volno a odpočinek. Ráno mně bylo špatně, nevzal jsem si ani piškot a dokonce jsem pořádně  zvracel. Kdyby Radka  jeden večer neviděla padat hvězdu a nepřála si ať tu zkoušku uděláme,snad by mě z ní odhlásila. A tak jsme celý den odpočívali ve stínu a u vody. Večer už mně bylo líp a zbaštil jsem i kapsičku s trochou granulí.Usínali jsme s tím, že zítra je náš velký den.

 

 

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Heroltice tábor 2010

 

 

Portrét



Poslední fotografie




Archiv

Kalendář
<< listopad / 2017 >>