Jdi na obsah Jdi na menu
 


JAK JSEM SE HÁRAL ( stav trvá )

Ledový vítr se mně opírá do kožichu u lesa pomalu tají zbytky sněhu a mě už to leze. Co? No přece JARO. Kousek od nás si pořídili štěňátko rotweilreky Báru. Krásně jsme si spolu hráli,úžasné honičky na sněhu, až jsem jednou ucítil, že změnila parfém. Začala krásně vonět. Připomnělo mně to moji velkou lásku dogu Agátu. Hlava se z té vůně točí, rozum odchází a zůstává jen nos, který nasává a nasává. Jsem slepý a hluchý. Plot není žádná překážka a tak jsem velmi častým hostem u Bářina kotce. Zapomněl jsem na Agátu, Radku i Pepu, moje city teď patří jen JÍ. Z mé lásky začíná šílet Pepa. Nic si nedělám z jeho volání, slibů, vyhrožování. Když neposlechne Radku ( ta chodí do práce ),že mě nemá pouštět z vodítka, tak ať si trpí, ať si pro mě chodí ráno v pyžamu a v - 14 Celsia. Radost dělám taky sousedům, pokud už mě Pepa dostane do kotce, zpívám dlouhé a tklivé serenády a věřte, že mám výdrž.                                            Radka se mnou doma problém nemá, tu poslechnu, ale aby jí to nebylo líto, tak jsem se předvedl v plné kráse na cvičáku. A nebyl jsem sám. Přidal se s vervou i labrador Merlin. Chudinka jeho drobounká panička Eva. A chcete vědět proč? Se Slávkem chodí na cvičák choďanda Axička. Na podzim měla namále a málem umřela na pyometru. Její páníčci se ale moc starali a Axička je zase čupr holka. Nikdo z našich páníku nepředpokládal, že by nám po téhle operaci ještě mohla tolik, tolik vonět. Už minulou neděli jsme větřili, ale to se ještě dalo zvládnout. Horor nastal teď. Měli jsme s Merlinem úplné zatmění. Merlin trávil většinu času zavřený v kotci, protože Eva byla totálně vyčerpaná. A co já? No, Radka měla smůlu, náš cvičitel nepřijel a tak měla cvičák na povel ona, se psem, který nevidí, neslyší. Já u každého předváděného cviku kňučel, zpíval a neustále byl ve směru Axa. Pro nováčky na cvičáku úžasná poslušnost, ale ještě v mezích se to zvládlo. Jen jsem se chtěl zeptat nějakého zkušeného kamaráda nebo jeho páníka, taky vám tak nebo vašemu hafovi tolik voní vykastrovaná fenka?        Tak si Radka myslela, že se situace uklidňuje, k Báře už mě to tolik netáhne. Ale na druhé straně vesnice mají labradorky a když se včera Radka chopila kbelíku a šla umývat podlahu, nenápadně jsem se vytratil. Měl jsem ale smůlu, věděla kam mé kroky mířily a brzy mě našla. No co vám mám říkat, ani tučnou kost byste si ode mě nevzali. Domů jsem šel bez vodítka pěkně u nohy, jen uši jsem měl jako kokršpaněl. Já se z těch hormonů fakt asi zblázním.                                                                                                                                          Všechny kamarády a kamarádky zdraví roztoužený Dyk

 

Náhledy fotografií ze složky Hop a skok

 

 

Portrét



Poslední fotografie




Archiv

Kalendář
<< listopad / 2017 >>