Jdi na obsah Jdi na menu
 


RONY * 3.2.2001 + 27.5.2011

Když se fence čínského naháčka naší kamarádky Marušky narodila štěňátka, pozvala nás, ať se přijdeme podívat. Neodolaly jsme a šly se na ně, s dcerou Danielou, podívat.Čtyři kuličky byly úžasné, dvě nahaté a dvě chlupaté. Tři holky a jeden bílý, chlupatý pejsek s několika tmavými flíčky. A moje dcera, v té době již vysokoškolačka, začala žadonit. Mami, ten je krásný, vezmeme si ho, já se o něj budu starat, budu si ho brát do školy. Pravda, moc přemlouvat nemusela. A tak k Áje a flíčkovi přibyl Rony. Za tisícikorunu radost nevyčíslitelná. A jak rostl, bylo jasné, že se vejde tak do krosny a ne do batohu a tak z jízd na vysokou školu sešlo. Ronysek totiž dost přerostl. A tak zůstal s námi doma. Naučil se tančit, chodil po dvou tlapkách, měl rád překážky, základní poslušnost pro něho nebyl problém. Nejvíc ovšem miloval všechny komposty v sousedství.           Asi ve dvou letech se s vervou pustil do čtení. Jeho čtenářské vášni padla za oběť Dančina fungl nová kuchařka - miloval jídlo. A taky přečetl knížku o souhvězdích, to asi aby nezabloudil až jednou odejde navždy. Slyšel každé zašustění pytlíku s dobrotama, každé sebetišší otevření ledničky. Tím tak trochu bonzoval, že se Pepa už zase cpe. Když jsem si nalila do skleničky pivo, trpělivě čekal na poslední hlt, který byl jeho. Hrát s ostatními pejsky si ovšem nechtěl, ani hračky mu nic neříkaly. Jenom jeden kroužek měl rád a když si chtěl hrát, sám ho přinesl, ať mu ho házím. A chytal fakt skvěle. Venku se nikoho a ničeho nebál, žádný velký pes ho nezastrašil, uměl si zjednat respekt. Taky moc rád loudil od cizích lidí. Venku chodil bez vodítka, krásně poslouchal. Rád se proběhl za srnkou nebo zajícem, zavolání - Rony, kopýtko - byla rajská hudba pro jeho uši, lovec se v něm nezapřel, ale na zavolání se vrátil, jen jsme si tak hráli na lov. A tak Ronysek dělal svými kousky radost všude kam přišel. Občas jsem ho vzala taky na cvičák, kam jsem začala chodit s Dykem a tam  všechny udivoval tím, co umí.                                                                      když mu bylo devět let, odebrali mu na veterině krev, protože se mu začaly dělat na kůži nádorky.  Výsledek zněl: stav jater a ledvin se neslučuje se životem. Ale Ronysek si toho nevšímal. Ještě víc než rok dělal radost nám i vnučce Karličce, která když začala mluvit, pojmenovala si ho posvém JÓ. Na konci května začal Rony špatně dýchat, dostal antibiotika, ale neulevilo se mu. Museli jsme na rentgen. Byl pátek 27.května 2011 den před 4.Psím pochodem, který pořádáme u nás na cvičáku a kde Ronysek s Dykem nikdy nechyběli.                                                                               Verdikt veterináře byl nemilosrdný - nádory v celém tělíčku, na snímku jsem je viděla i já, tak byly velké. Šok, šok, šok  a okamžité rozhodnutí. Nemůžu nechat toho úžasného psíčka dál trápit. A tak mně můj chlupatý chlapec navždycky usnul na klíně. Mohla jsem mu v slzách šeptat, jakou radost nám dělal a jak moc ho máme všichni rádi. A tak Ronysek náš malý Jó přešel v pátek 27. května 2011 přes Duhový most, kde ho s radostným štěkotem přivítali Ája, Flíček , Jeff a ostatní naše i cizí zvířátka.                  

 

 

Náhledy fotografií ze složky Ronysek - I.M.

 

 

Portrét



Poslední fotografie




Archiv

Kalendář
<< listopad / 2017 >>